there and back again

Vypila jsem ultrasilné kafe, protože změna na letní čas mi nevyhovuje, rozbušilo se mi srdce, musela jsem na záchod a pak jsem si u článku o soukromí na blozích řekla… hmmm, blog.

************ dramatická pauza **************

A to bylo před dvěma týdny. Myslím, že mi to prostě už nejde. Taky jsem v práci povýšila z normálního poskoka na poskoka, co píše zápisy a každotýdenních týmových porad - takže můj vnitřní pisálek se vybije tím. Po prvním zápisu šéf napsal hromadný mail, že zápis v žádném případě nevyjadřuje postoje jeho ani postoje týmu jako celku, ale je jen ukázkou kreativity autora. Nevím, jestli se mu nelíbilo víc připojení obrázku lebečky, vyhvězdičkované f***g anebo výzva k plivání do kafe členům nepřátelských týmů a organizací. Každopádně se zkouším vracet, protože se právě uzavírá jedna kapitola, která tu velkou pauzu začala. Tak uvidíme, jak to dopadne.  

I wanted to change the world

but I could not even change my underwear

bez zápletky

a bez pointy

just look the other way and I’ll disappear forever

Před lety jsme chtěli prodat naší chatu na Šumavě. Když jsem tam tehdy s Velkým otcem byla a vyklízela věci, které si chceme nechat a odvézt, bylo to divné. Byli jsme tam na prodloužený víkend, odjížděli v neděli po obědě. Bylo mi smutno, protože jsem to tam milovala, ale když jsem si sedla do auta, neohlížela jsem se. Myslela jsem si, že budu. Že budu koukat dokud neuvidím nejposlednější kousíček, ale neudělala jsem to, namísto toho jsem upřeně čučela na svý boty na podlaze auta.

Teď přemýšlím, jestli se neohlídnu až budeme odcházet z Velkého domu. S batůžkem na zádech, po cestě na vlak. Jestli to bude jako zaklapnout přečtenou knihu. Anebo spíš jakoby mi někdo vzal knihu, co jsem dočíst nestihla. A jestli se někdy do Velkého města vrátím.

jsem dospělá IV.

Ježišimarjá, kolik levelů ta pitomá dospělost má?

A bude tu ještě někdy příspěvek s jiným názvem?

jsem dospělá III.

Now, now that you're free,
what are you going to be?
And who are you going to see?
And where, where will you go?
And how will you know,
You didn't get it all wrong?

...

Na plešce
se vešce
nedaří

Mrtvolce
se nechce
k hrobaři

Ale musí.


Tuhle říkanku jsem si náhodou vymyslela ještě předtím než umřel. Takže to ve skutečnosti není tak morbidní, jak to vyznívá. A dávám to sem jen proto, že me štvě ten poslední rozjuchaně/depresivní videopost, který mi teď přijde tak děsivě nesmyslný. A proto, že chci něco napsat, ale nechci juchat (to není správný) a nechci plakat (to je soukromý). Tak.

in between...

jsem dospělá II

vlastním postel a peču dorty pro víkendové návštěvy

lord, I'm tired

but happy

jsem dospělá

vlastním pračku

and now for something completely different

Jak to tak vidím (a momentálně před okny vidím chlapíka s cowboyským kloboukem, kterak seká školkovskou zahradu… a právě mu došel benzín, to jsou mi zvraty v ději), tenhle blog je skoro mrtvej.

už se bavím jen

se svojí stolní lampou

you’ll be fine in no time

Ono to minule s tou bilancí vypadalo jako vtip, ale to není pravda. Přinejmenším ne celá. Jen jsem přeskočila prostředek a došla rovnou k závěru. Že je to dobrý.

it's crazy what you could've had

Důvody nechci rozebírat, ale mám pocit, že je na čase udělat si bilanci.