I wanted to change the world

but I could not even change my underwear

bez zápletky

a bez pointy

just look the other way and I’ll disappear forever

Před lety jsme chtěli prodat naší chatu na Šumavě. Když jsem tam tehdy s Velkým otcem byla a vyklízela věci, které si chceme nechat a odvézt, bylo to divné. Byli jsme tam na prodloužený víkend, odjížděli v neděli po obědě. Bylo mi smutno, protože jsem to tam milovala, ale když jsem si sedla do auta, neohlížela jsem se. Myslela jsem si, že budu. Že budu koukat dokud neuvidím nejposlednější kousíček, ale neudělala jsem to, namísto toho jsem upřeně čučela na svý boty na podlaze auta.

Teď přemýšlím, jestli se neohlídnu až budeme odcházet z Velkého domu. S batůžkem na zádech, po cestě na vlak. Jestli to bude jako zaklapnout přečtenou knihu. Anebo spíš jakoby mi někdo vzal knihu, co jsem dočíst nestihla. A jestli se někdy do Velkého města vrátím.