Teď si nejsem jistá, jestli jsem zbytečně neprozradila
pointu, ale co už. Minulý víkend jsme měly s Ndnd a Beátou velké plány –
plány navštívit stověžatou, naučit se nové pokrmy od Ndnd a zajet si na
Colours. Easy že?
Takže jsem v pátek prchla z kanclu (jo, to jsem
asi taky ještě nezmínila – mám konečně kancl. O tom raději až příště, teď
stačí, že jsem se kvůli němu zavázala o víkendu shlédnout Hellboye, protože je
ostudné mít kancl polepený jeho plakáty a neznát ho) už krátce po obědě a
v přeplněném ECéčku dojela do našeho hlavního města. Jako správný vesnický
buran jsem se vyděsila při představě, jak sama hledám cestu pěšky na Florenc,
takže si pro mě Beáta došla a nechala jsem se důvěřivě vést. Ndnd měla ještě
hromadu práce, a tak nás vzala na prohlídku k sobě do práce, povozit se
výtahem Jamese Bonda, nechat výhrůžný vzkaz na stole kolegy a tak vůbec a pak
už k ní domů na polévkový workshop.
To máte tak. Koupila jsem si někdy na jaře tyčový mixér.
Dychtivá vyzkoušet ho rozmixovala jsem si málem i prsty na rukou, ale především
jsem napsala Ndnd, nejlepší kuchařce, kterou znám, o nějaký pěkný mixovaný
recept. I obdařila mě, nehodnou, receptem na mrkvovou a řepnou polévku.
Rozhodla jsem se nejprve vyzkoušet tu mrkvovou, vypadala tak
jednoduše. Stačí mrkev, jabka, zázvor a nějaký ten bonus v podobě koření,
to se přece nedá zkazit. Uvařila jsem, umixovala plný hrnec krásně sytě
oranžové polévky a okoštovala. Mno a vyšla mi z ní polévka zázvorová. První den mi chutnala, druhý
den o něco méně, třetí den jsem se ještě přemohla a čtvrtý šel zbytek do
záchodu. A to tak nesnáším plýtvání jídlem! Inu, rozhodla jsem se vyzkoušet další
víkend tu řepnou a na zázvorový mor si dát obzvlášť pozor. Taktika se
vyplatila! Po zázvoru v mé krásně růžovofialové citronové polévce skutečně nebylo ani vidu. Prostě mi ty mixy nějak
nešly, a tak jsem se do Prahy těšila o to víc, že budu bedlivě sledovat, kolik
čeho, jak dlouho a tak celkově.
Aby se něco nového naučila taky Beáta, dávný polívkový
pokořitel, shodly jsme se, že kromě řepné nám Ndnd uvaří také Tom Kah Koong, polévku
z kokosového mléka s žampiony, citronovou trávou a krevetami. Lahodná
vůně rozlévala se její kuchyní, sliny tekly po mlsné Amátině puse. Krevety jsem
do té doby jedla pouze v podivné menzovní úpravě nevalné chuti, po které
jsem pak celý den poctivě vyprazdňovala žaludek, a tak jsem byla zvědavá, jak
chutnají pod dozorem statného kuchaře.
Musím říct, že poměrně stejně jako ty menzovní. Nevím teda,
co na nich všichni mají. Taková podivná nevýrazná hmota. Jinak byla ovšem
polévka vynikající, stejně jako o chvíli později ta řepná s kozím sýrem. Mňam.
Ndnd zbylo ještě nějaké kokosové mléko, i nalila nám do něj Malibu a poměly
jsme se jako správné hospodyňky. A šly jsme spát.
Asi po hodině, kdy jsem se marně pokoušela usnout, jsem si uvědomila,
že nespím, protože je mi jaksi špatně. Snažila jsem se to prodýchat, přece
nepůjdu vyblinkat Ndndnino kuchařské umění, leč marně. Všechno to vylétlo z Amátiny
mlsné pusy o pár minut později a když jsem se po druhé procházce na záchod
rozhodla Ndnd potupně přiznat, usměje se a povídá hele, to můžeš mít alergii na krevety. Vzpomínáte o odstavec výš,
jak dopadly menzovní krevety? Najednou to začalo dávat smysl. Takže jsem
bohužel věděla naprosto přesně, co mě celou noc čeká a ta představa byla jen o
trochu horší než později skutečnost. Děvčata se snažila ze všech sil najít pomoc,
ale smecta i černý čaj opouštěly můj žaludek stejně rychle jako Faith no more
rock for people. Ve čtyři jsem je poslala spát, sama jsem ve čtvrthodinových
intervalech pobíhala po bytě a když se ze čtvrt hodiny poprvé stalo 30 minut,
věděla jsem, že nejhorší je za mnou. Bylo sedm ráno. V devět jsme vstaly,
neprozřetelně jsem snědla suchý rohlík, a já s Ndnd jsme vyrazily
Regiojetem do Ostravy.
Musím říct, že v regiojetu mají (mimo jiné) fajn
záchody. Taky jídlo za velice příznivé ceny vypadlo lahodně stejně jako kafe
gratis – no třeba ještě někdy jejich trasu pojedu, abych to taky okoštovala. Mimochodem
ještě zpátky k té alergii - nikdy jsem nejedla mořské plody a nikdy jsem
neměla přílišnou motivaci je vyzkoušet, protože jsem nedokázala překonat to,
jak vypadají. Ostatně si vzpomeňte na maltskou chobotnici. Fuj. Jak se mi
ulevilo, když Ndnd vygooglovala, že alergie na krevety často rovná se obecně alergii
na mořské plody! Konečně pádný důvod, proč to nikdy nejíst! Konečně přestanou
lidi otravovat a cpát mi to na vidličce/lžíci/pizze pod nos! A konečně si při
stálém odmítání nebudu připadat jako zbabělec, který si jen zbytečně vymrčuje
(je to slovo správně použitý, Fabienne?). Jaký šťastný konec nešťastné
před-festivalové noci! A kolik jsem v sobotu na festivalu ušetřila za
jídlo a pití! Vidíte to pozitivní myšlení? Halelujá a neskonalý dík Ndnd za
její polévku a znalost krevetí alergie! Vítej sladká bezkrevetí budoucnosti!
Konec šťastným optimistickým výlevům, kolegyně v práci mě
neustále poučují, že nikoho nezajímají. A když se vlastně tak kouknu na délku
příspěvku, tak konec i jemu. O Colours, chrutí, porodu zadečkem a kancelářském
životu příště!

Mořské plody blééé...taková alergie by mi rozhodně nevadila. Aspoň bych se nemusela vymlouvat na to, že nechci jíst cokoliv, co vypadá jako potracené embryo nebo vetřelcova ruka...Kdyby to aspoň nějak chutnalo, ale mé chuťové buňky nezaznamenaly nikdy větší výkon než gumu se slabým závanem rybiny.
OdpovědětVymazatnení, radši se do dialektických výstřelků Vysočiny nepouštěj
OdpovědětVymazatjesteze me ctou jen buransti stredocesi:)
VymazatNo, já jsem jenom ráda, že jsme tě během výletu na pidi ostrov pidi autem nepřesvědčili, abys ochutnala krevety z našich talířů. Protože by se z akce kytka rázem stala akce blitka :-( Beáta
OdpovědětVymazat:))))) no ale zase by ruprecht po ceste zpatky tak snadno neusinal za volantem!
Vymazat