and see you yesterday

aneb Malta vyprahlá, studená, zelená, plná pet lahví a svatých i romantická

Vyprahlá

První den maltské expedice jsme s Beátou a Ndnd chodily po nejbližším okolí našeho ubytování a říkaly si jako je to tu dobrý, ale žít tady? Mrňavé uličky mají své kouzlo, kameny a hradby jsou překrásné, ale slunce ostré a přes léto pravděpodobně pro bledé středoevropanky mého typu smrtelné. V ulicích po většinou kvůli horku prázdno, přes siestu zavřeno. Jen kočky potkáte kdykoliv a kdekoliv a ochotně vám postojí před foťákem. Ndnd toho také často využívala a má nyní sérii fotek maltských koček, zatímco já mám sérii fotek Ndnd, kterak fotí maltské kočky. A kytičky. A kaktusy a brouky a ještěrky a saranče a Beátu. Nejsem příliš kreativní fotograf.

Studená

Přes všechno to vedro slunečních paprsků se na Maltě i oklepete zimou. Především v jejich nových moderních autobusech, které nahradily ty stařičké žluté a které díky klimatizaci skutečně nelze popsat jinak než pojízdné ledničky. Když už jsme u nich, autobusy sice mají nové, zvyky co se jejich přesnosti týče ale zůstaly staré – takové flexibilní. To znamená, že přijedou a odjedou, kdy chtějí, zastaví, kde a komu chtějí a občas si během jízdy změní trasu. Řidiči jezdívají po dvou, aby se po cestě nenudili a občas s vámi zažertují – nastupovaly jsme například na autobus jedoucí do Valletty (to je hlavní město. Ve skutečnosti je ale Malta jedno velké město, avšak to, co bychom my nazvali čtvrtěmi a předměstími, oni pyšně nazývají „městy“) a řidič nás uvítá vážným obličejem a slovy „my ale nejedeme na Gozo“. Malta se rozkládá na třech ostrovech, Gozo je druhý největší (tzn. děsně mrňavý, ale pořád větší než Comino, které má všehovšudy 3 km²). Na Gozo se dá jet jenom trajektem z opačné strany ostrova než je Valletta, takže řidičovo sdělení bylo jaksi... no prostě asi nechápu maltský humor.

Studené je prozatím i maltské moře. Za měsíc se prý už ohřeje na teplou polívku, my jsme zažily ještě ledový čaj, který stál trochu přemáhání, ale osvěžil. Moře je navíc krásně čisté (tj. pokud nestojíte v zálivu, za jehož rohem se nachází myčka lodí. V takovém případě se vám k nohám vyplaví igeliťáky, nejrůznější víčka, střepy i nějaká ta ptačí mrtvolka) a neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně modré. Ráchat se v něm je prostě nádhera. Koupaly jsme se průběžně v několika odlišných prostředích a všude to hýřilo superlativy. Na Cominu v soukromé zátočince v poklidném moři a tichu (medúza sežehla Beátu), pod Azure window v tůni s úctyhodnou hloubkou pod námi a bublinkami od potápěčů kdesi dole (žádné medúzy, jen ježci, ale žádné ztráty na životech), na útesu nevím kde, s krásně houpajícími vlnami na otevřeném moři (medúzy vs Tamta a já: 2:0) a naposled v Marsaskala, s vyhlídkou na lodě a posledním střetem s chapadly. Achjo.

Zelená

Alespoň prozatím. Jela jsem tam s představou kusu šutru, na němž rostou maximálně zbytky kaktusů, vzduch se vlní horkem a po ulicích se prohání uschlé roští jako ve westernech. Věděla jsem nicméně, že kdesi na Maltě existuje les. Kurzívou je schválně, neboť Tamta s Tamtenem se o něm vyjadřovali s posvátnou úctou a leskem v očích. Je zavlažovaný, protože jinak by jaksi nepřežil. Byla jsem proto notně překvapená, že i na spoustě jiných míst mají stromy. Pobavilo mě, že jsou vyznačené zelenými tečkami v mapách. Všude byla i spousta rozkvetlých kytek, opuncií a palem, takže přes mé obavy jsme mnohdy našly i svůj kousek stínu. Většina zeleně ale prý v horkém létě uschne a z čerstvě zelené se stane taková unavená a zaprášená. Není se čemu divit, když v sezóně teploty stoupají ke 40 ve stínu a v noci se ochladí na celých 28.

Plná pet lahví

V květináčích na ulicích, pod opunciemi, za ploty, na ulicích. Není jich extra extra moc, abyste si zase neudělali mylné představy. Jen na některých místech zarazí. Zvláště v těch květináčích na ulicích – a to i v turisticky málo frekventovaných místech, takže předpokládám, že svůj díl práce udělají místní.

Plná svatých

Doslova a do písmene. A že jich mají. Kostel na každém rohu, cedulky se jmény svatých a obrázky na každém domě. Mnohdy jedete po silnici mimo město a v neudržovaných zahradách (no nevím, jestli to nazývat zahradami nebo políčky, prostě takové ohraničené kusy půdy, kde většinou nic není) se uprostřed pyšně tyčí bílá socha a žehná půdě pod sebou. Ve své víře jsou Malťani až maniakální. Kostely mají ozdobené barevnými žárovkami, což na mě působilo poněkud.. bordelově, a každou chvíli mají nějaký svátek. To znamená, že řidiči autobusů jsou ještě flexibilnější než jindy a spousta obchodů je zavřená.

Romantická

No to se rozumí. Výhled z okna našeho pokoje na přístav, grilování na střeše, večerní návštěva Mdiny, západ slunce na útesu. Pět a půl pračky whirpool. Ach.



Tak. Příště možná i nějaké ty historky. Možná také ne, s mou publikační frekvencí teprve uvidíme. Co ale už asi neuvidíme, je server bloguje, který se koncem června loučí. Zvažovala jsem úplné zastavení amátí činnosti, ale pak jsem si řekla, že na to je vždycky času dost. Takže příště se sejdeme na nové adrese, kam vás přesměruji odsud. Bude to amatin-pisecek.blogspot.cz, kde je zatím vyprahle, studeně, nezeleně a neromanticky, ale časem! Časem to bude jinak.