be not afraid

Původně se to mělo jmenovat „be very afraid", ale pak zvítězila moje optimistická stránka. Nebo to byl možná kofein. Who cares...
O víkendu mě čeká první ze dvou letních svateb, na které jsem zvaná. Poslední dobou tedy probíhaly několikanásobné nájezdy na obchody s ošacením, bych našla sobě šatičky. Původně teda jen vršek k sukni, jenže najít jednoduchý černý top je evidentně těžší záležitost než... no než najít v tuhle chvíli nějaký fakt dobrý přirovnání. I hledala děvečka moje starostlivá za dubem, za bukem, leckde číhala, až jednoho památného dne našla. Ano. Amáta nyní vlastní šaty.
Abyste to docenili, pak musíte vědět, že to jsou první šaty od mých zhruba deseti let, kdy jsem vyrostla z fialovočerných kostičkovaných flanelových šatů, na něž mi máti přišila obrovsky bílý límec, anžto zřejmě měla už v tý době v hlavě o nádor víc a přišlo jí to jako skvělý doplněk.
A abyste docenili můj smysl pro humor černý stejně jako nový šaty, museli byste vědět, že o pár let později ten matčin nádor vyrostl a nutil ji dělat samé hovadiny jako třeba mluvit z cesty a umřít. Nový šaty mi schválila Lovkyně perel. Až v zapadákově den před svatbou zjistím, že v nich vypadám jako pytel uhlí, bude to jen a jen její vina a ponese za to následky (ušťouchám ji na facebooku k smrti).
Kromě svateb se ale blíží i jiné věci. V souvislosti s nimi musím zapět ódu radosti na tuhle krásku. Jediná odborná kniha, u níž je radost číst i poděkování, věnování a výčet změn oproti předchozímu vydání. Kniha, kterou si přeju z celého svého zkroušeného srdce vlastnit a vozit ji na výlety, brát do drahých restaurací a ovinout hedvábím. Kniha, kvůli které jsem autorově kočce popřála nesmrtelnost a miliony uctívačů - a to všichni snad víte, jaké pocity vůči kočkám obecně chovám (nemám je ráda. jsem skrznaskrz psí člověk). Kniha mého srdce. No kidding.
A když jsme u těch věcí mého srdce, zlobím se. Moc, moc se zlobím na Pattona, že s Mondo Cane nepřijde do Prahy. Ten darebák! Mor a neštovice na jeho oblíbené Lakers! Náladu mi sice zlepšila zpráva, že 13. září vyjde druhej Grinderman, ale ani ti do stověžatky nepřijedou (možná konečně všichni pochopili, jak příšerné je to město!), i když budou alespoň hned za humny ve Vídni. Budeme dýchat stejný vzduch s císařem. No, skoro stejný. Dobře, tak úplně jiný. Ach já detailista.
Taky se často hádate sami se sebou? Trochu se obávám budoucích hlasitých samohádek až na privátě po svatbě na dlouhé měsíce osiřím, zvláště se těším na hádky typu "proč ses ty blbko hlásila na ten doktorát???" (Přijdou. Nevěříte? Věřte.)
Ale o tom potom. Zatím jsme optimisty. A když jsme optimisticky začali, tak se i optimisticky rozloučíme. Internet je zlo.