takto vypadá masochistka

přijímám objednávky na trička

Masochistka sice stále ještě neoficiálně, nicméně o dost velký kus oficiálněji než kdykoliv předtím, míří na postgraduál. A hlavou se jí od té doby honí pořád dokola jen jedno.. jestli je tenhle krok správnej. A jestli by o sobě neměla mluvit ve třetí osobě častěji, protože je to zdá se jedna z věcí, který šílenci dělají a ona je evidentně poněkud šílená.

Proč by taky jinak nosila v peněžence pečlivě uschované dva lístky na Twilight, že ano.

Ale o tom potom. Mám pocit, že bych se měla vrátit k oné slavné svatbě, když už jsem tu napráskala, jak se na ní po letech chystám obléct do šatů. To jsem taky udělala, ale až den poté, co mě napadlo, že by bylo hezké být v nich alespoň trochu opálená a ne bílá jako balkánský sýr.

Což se povedlo moc hezky, bílá jsem skutečně nebyla - potud vše v pořádku. Jen si myslím, že propříště se na to vykašlu, protože budu radši bílá než červená, i když mít na sobě vlastní továrnu na teplo by v některých chvílích nemuselo být k zahození.

Svatba to byla jinak ale moc hezká. Přejedla jsem se mohutně vším možným i nemožným, popila jsem, na prázdném parketu si s vlastním otcem zatančila na Living next door to Alice a někdy v noci pustila do nebes lampión s přáním (byla jsem opilá a nejsem si jistá, jak konkrétně moje přání znělo, ale jak se znám, tak bylo buď děsně patetické nebo sprosté; to jsou takový moje dva základní opilecký stavy).

Oproti tomu základní stav (a nejen opilecký) mého strýce je vymýšlet si poměrně urážlivé historky o ostatních lidech a nasírat je tím, což v dobré náladě na svatbě bůhvíproč ještě obohatil o to, že ostatním žmoulal uši (neptejte se proč, nikdo neví). Nejčastějším terčem jeho vtípků je bohužel jednoznačně můj otec, který je ale velmi špatně snáší a většinou se ve fantazii upíná ke šťastné myšlence, jak někdo dává strýčkovi přes hubu. Několikrát to vypadalo, že tu myšlenku konečně i zrealizuje (a popravdě, nikdo by se nedivil), naštěstí ale byl strýček včas odeslán domů, což byla dost klika, protože zcela upřímně, obávám se, že by tu rvačku vyhrál spíš strýc. Je mladší, větší a sportuje. Na druhou stranu strašně špatně slyší, ale nedokážu si moc představit, jakým způsobem by se ve rvačce dalo tohoto handicapu využít, pokud by se neměl za strýcovými zády znenadání vynořit někdo další a přerazit o něj židli.

Někdy kolem jedné hodiny v noci jsme se dostali do fáze, kdy se můj tatík jal bratřit s jakýmisi kamarády ženicha (bratránka) a nutil je zpívat spolu s ním lidovky, na což jsme s bratrem jen napůl pobaveně a napůl vyděšeně zírali, zatímco sestřenka zírala na kasiopeu na noční obloze a žádala ji o osudové znamení, které se mělo týkat toho, koho si vezme. Pro mě tohle všechno bylo znamením především toho, že je na čase vypít poslední várku panáků a zmizet se domů; naštěstí odvážející řidič chvilku předtím odjel odvést někoho jiného, takže namísto s námi se vyboural s naprosto cizíma lidma a my jsme dojeli domů taxíkem úplně v pořádku.

(nebojte se, ani těm cizím lidem se nic nestalo..  škoda vzniklá na ženichově novém, ještě nesplaceném autě ale byla značná a k jeho svatebnímu veselí tato pochmurná událost rozhodně nepřidala)

Tak takové to tedy bylo. A k tomu Twilight někdy příště. A možná, možná i někde jinde (extra tajemný smajl).