poor little animals

huga huga hugačaka

Původně jsem tenhle článek chtěla sepsat hnedle minulý týden ve středu, abych vás udolala článkovou smrští (dva články ve dvou dnech! huuuu!), ale nepovedlo se; za to se ale dnes dozvíte o to více.

Za prvé tedy minulý týden, den jedna po noci jedna v novém bytě (či spíše zlobytě). Odpoledne ve tři sraz s Lovkyní perel a Pink Freudem, abychom prodiskutovali, zda se tedy navážno vydat či nevydat do spárů postgraduálu (na konečné řešení zatím nedošlo; já s tím stále ještě počítám, ačkoliv stále nemám vymyšlený vhodný projekt na disertaci (a slovo „vhodný" klidně vyměňte za „žádný").

To přemýšlení nám možná kazila Stella Artois, kterou jentak mimochodem až tak nemusím, takže jsme se rozhodli nechat si jej kazit radši plzínkou v podniku ve městě zdejším velmi vyhlášeným (jehož název vám ve své paranoie neřeknu, ale když napíšu, že léta vyhrával soutěž o nejlepší pivo a že je v teplých dnech zvenku obsypán hordami popíječů tohoto zlatavého moku, kterým tento stojí za tu námahu u jeho konzumace postávat na chodníku, budou místní vědět a ostatním to ostatně může být jedno).

Taky tam prý mají nejlepší vepřový kolena. To jsme si ale nedali, Lovkyně musela jít lovit, Pink Freud analyzovat a já musela na koncert světoznámé kapely Fullstop.

Mňouk na tuto událost roku přivedla dokonce Terku, Evku a Čimčaráka a ukázalo se i Malé pivo se svými ďolíčky na tváři (Evka o něm později prohlásila, že je taký zlatý!). Ze tří vystupujících kapel měl Fullstop možná nevděčnou úlohu začínat, takže na ně tančilo nejméně lidí, ačkoliv byli (jak jsme se později také shodli) nejlepší (Evka se okamžitě stala jejich FB fan a všichni prý příště přijdou zase). Někdy v druhé polovině jejich performance se odehrála tradičně nejlepší část všech fullstopích koncertů, na kterých jsem byla, totiž věnování písničky Amátě (samozřejmě, že místo „m" zaznělo staré dobré „g", och, jak se mi po něm stýská), takže jsem mohla být naprosto spokojená a taky jsem byla.

Tedy do chvíle než začala hrát další kapela, která měla všechny písničky prakticky stejné a na mě začala rychle a silně doléhat nevyspalost z první noci a brzkého vstávání (bo jsem ještě ke všemu ráno musela jít ukázat svůj nezaměstnaný obličej jiným nezaměstnaným obličejům), ze které jsem byla tak dead (dead? Dead! Dead? DEAAAAAD! - to je by the way strašně tématicky vtipná závorka, což ovšem málokdo pochopí a ocení, a proto to sem píšu), že u poslední kapely jsem byla schopná jen sedět, podpírat si hlavu a soustředit se na udržení otevřených očí.

V překladu to znamená, že jsem se ani nesmála, když Malé pivo vyrazilo křepčit, ba ani když jej postupně následovala Evka, Terka i Mňouk, která si takticky urvala pěkné taneční místečko vpředu napravo, kde se dle svých slov mohla spokojeně a vytrvale vrtit mimo rytmus, aniž by na ní zezadu bylo vidět, protože za ní se v rytmu vrtěli vyšší spoluobčané. Toto její logické uvažování nemělo jedinou díru, kromě té, co nebyla vzadu, ale hned vedle ní napravo u stolu a říkáme jí Hromádka.

Druhý den po druhé noci na zlobytě se nám pro změnu vysmál do nohou potravní řetězec - aneb začala se psát kapitola o tom, kdo vám vleze do pokoje, když zabijete všechny pavouky. Mravenci. Amátiny Pantofle Smrti započaly svůj zhoubný taneček hned po ránu a teď čekají, co nahradí mravence.

Kromě toho tu také máme vlhko. Zkroutil se nám Dylan i Sweeney na stěnách, po noci se mi kroutí vlasy, ráno máme zevnitř orosená okna a kromě toho úplně slyším naříkat veškerou techniku, kterou vlastním. A tak teď poctivě větrám, ukazatel měřiče vlhkosti pomalu klesá z té příšerné sedmdesátky, mně je sice zima, ale co bych neudělala pro plecháčka.

Přemýšlím, co hezkého bych o našem bydlení napsala nakonec, aby to vyznělo trochu pozitivně... inu, výborné kupříkladu je, že se můžeme kdykoliv zase odstěhovat!

 

Update:

Mňouk: Dáváš lidem moc komplikovaný přezdívky.
Am: Tím myslíš....?
Mňouk: Třeba tady tuhle..Stella Arrr...Arrt.. jak se to sakra čte??

Po výše uvedeném rozhovoru redakce blogu sděluje toto.