použij google, luku!

snad raději bez perexu

Sice sem nepíšu nijak často, nicméně se o to celkem pravidelně snažím a tu a tam si někam poznamenám kousek věty či odstavec, jenže než dopíšu celý spot, nějak se ty události stanou neaktuálními a naprosto nudnými. A pak je kolikrát jednodušší napsat něco úplně jiného.

Takže teď vynechám tu část, kdy jsem slavnostně odpromovala, které předcházelo několik zvláště odporných dnů strávených ježděním po obchodech a sháněním přijatelného oblečení; pak se nic moc nedozvíte o oslavě promocí v kavárně, kde jsem se mimo jiné seznámila s opilými rodiči Lovkyně perel a asi si nic nepovíme ani o hospodě s Malým pivem.

Nejraději bych se nepouštěla ani do tématu našeho stěhování, které se příští týden konečně uskuteční, ale možná bych mohla zmínit, že poté, co jsme konečně v půlce března našly za sebe náhrady, pustily jsme se okamžitě do shánění ubytování pro nás, čímž jsme narazily na jeden inzerát na vývěsce.

V zásadě nebyl na první pohled ničím zajímavý, ale po kliknutí na člověka, jež ho zadával, kdy mňouk zděšením vykřikla, nadskočila, stránku zavřela a úlekem otevřenou pusu zakryla oběma rukama, se zajímavým stal. Týpek využil možnosti vložit si do formálního systému vlastní fotku - a vybral opravdový skvost. Mám pocit, že neměl tričko, za to měl ovšem dlouhé tmavé mastné vlasy spadající přes výhružně skloněný obličej a upřený hypnotizující pohled příznivce satanismu.

Dlouho jsme rozvažovaly, jestli na ten inzerát odpovědět nebo ne; pak jsme si všimly, že telefonní kontakt se honosí jiným jménem, takže dovolávat se mladého satanisty zřejmě nebudeme. Přesto mňouk zhnuseně odhazovala svůj telefon, když pár minut po odeslání sms s dotazem, zda je byt ještě volný, začal vyzvánět, a donutila mě jej zvednout.

Ozval se poněkud vypitý hlas a představil se jako Tonda, hehe. Nepovažovala jsem za nutné, aby znal moje jméno a domluvili jsme se tedy na prohlídce za dva dny. Tonda se stihl zmínit, že v bytě měl bydlet se svou přítelkyní, která už není a optal se, zda umíme vařit. Žertem jsem opáčila, jestli za vaření dostaneme slevu a Tonda lascivně podotkl, že dohodnout se dá všechno. Mňouk náš rozhovor jen vyděšeně pozorovala. Tonda ještě poslal nějakou smsku se strašnými hrubkami.

Po krátké diskuzi, jestli si můžeme dovolit odmítat nabídky bydlení, když za dva týdny musíme být v pdachu, jsme se rozhodly k dotyčnému Tondovi pro jistotu vůbec nejít; Tonda ovšem o nájemníky velice stál, takže druhý den častoval mňouka smskami z internetu ve stylu „ahoj tady Tonda, bavili jsme se spolu o bytu, přijďte už dneska, Tonda", samozřejmě ovšem s nezbytnými hrubkami.

Napsala jsem tedy Mňoukovi, ať mu odepíše, že už máme něco jiného, ale Mňouk lakonicky odvětila (v smsce), že na psaní smsek nemá čas, což si koledovalo o nějaké to rýpnutí, ale rozhodla jsem pro tu chvíli být hodná a Tondovi jsem nakonec napsala já. Mňoukovi se o něm dodnes občas zdávají noční můry. Nedivím se tomu.

Nakonec jsme bydlení našly záhy, pak následovalo podepsání smlouvy a trocha stresu, když naši náhradníci začali předstírat mrtvé brouky a nereagovali na pokusy se s nimi spojit a potvrdit nám, že se sem tedy opravdu nastěhují, ale nakonec se i to zdárně vyřešilo, takže jsem zkontaktovala Mumíka pupíka s prosbou o autopomoc a teď už zbývá jen užít si poslední týden ve starém a plánovat kolaudačku v novém.

A protože pochybuju, že bych ze svých náhodných vět a odstavců dokázala utvořit něco alespoň vzdáleně podobného smysluplnému textu do stěhování, tak příště z nového.

A poznámka pro zainteresované, mňouk bude zase blogovat. Dáme vám včas vědět kde.