pravidlo 34

if it exist, there is porn of it


Skončil nám semestr. Začínají prázdniny a úvazky. Konečně se mi chystá kancelář na mé alma mater a konečně mě budoucí kolegové pozvali mezi sebe, vložili do mě a kolegy Pink Freuda důvěru při nákupu vína na zaměstnanecký večírek, nalili mi kelímek, dali mi najíst a řekli „vítej mezi námi“.

Ne že bych se nepoflakovala kolem už pěkně dlouho a ne že bych úvazek neměla už předtím. Avšak ten byl na nějaké prachsprosté informatice a ne u nás. Na našem patře. Jo, konečně mezi svými. A tak jsem se s kolegy přesunula i na druhou zaměstnaneckou party, tu postála s tím, tu s oním, popila víno i pivo, ochutnala kdeco. Všichni se smáli, radovali se, že je konečně za námi další semestr, těšili se na léto, byla to taková pěkná uvolněná atmoška. Také jsem se uvolnila a když jsme s kolegy Pichlavým a Hráčkou probírali potenciál nerdího porna, Pichlavý googloval pravidlo 34 a horoval za jakýsi obskurní japonský animovaný seriál o dostizích, které sleduje kolega Šedivý, říkala jsem si, jo, tohle je přesně můj styl pracovního kolektivu, mezi nima se mi bude líbit.

Ptala jsem se pak kolegyně Hráčky, která si s Pichlavým tyká, jestli to tykání začalo tak nějak spontánně anebo šlo oficiální cestou nabídky a přijmutí. Třeba s kolegou Šedivým jsem to měla tak, že jsme se nějakou dobu na chodbách ignorovali (já doufaje, že neví, že mě někdy učil a on pravděpodobně skutečně nevědoucí), pak jsme se slušně zdravili brýden, načež jsem trochu profesně vyrostla a začali jsme se zdravit jen kývnutím hlavy a občas zabrumláním něčeho nesrozumitelného, z čehož se posléze stalo čau a bylo to (easy, že? A trvalo to jen 9 let!). Hráčce tedy Pichlavý skutečně to tykání nabídl, ale říkala, že po pornodebatě mu můžu tykat rovnou, a tak to asi příště zkusím.

Fabienne měla narozeniny. Dostala jednou večer chuť na řízek, a vymyslela namísto oslavné pařby smažbu. Hodinu a půl jsme obalovaly dva květáky, tři balení řízků, dvě cukety, horu eidamu, nivu a mozzarellu a pokud se ptáte, na kolik lidí tohle množství bylo, tak se radši neptejte. Bylo toho tolik, že Fabienne dokonce nabídla spolubydlícím, ať si také usmaží řízek! (samozřejmě až poté, co jsem si plně vychutnala situaci, kdy jsem smažila na dvou velkých pánvích plných blahobytu a jeden z nich si vedle smutně mazal rohlík taveňákem a neustále pošilhával ke sporáku a těsně poté, co ten druhý si o chvíli později uvařil ovesnou kaši, checheche).

Mimochodem, jsem sice zvyklá na to poslouchat odborné lékařské pindy už od chvíle, kdy jsem vlezla na VŠ a doktor Masařík začal svá medicínská studia a tak nějak jsem se už aklimatizovala na to, že semtam uslyším něco, co se budu snažit vytěsnit po celý zbytek života, ale obávám se, že sdělení, že svaly pánevního dna mohou být tak ochablé, že vám vagína vyleze ven, kterým mě oblažily medičky na smažbě, udržím dlouho. Ani spolubydlící, který si zrovna v tu chvíli vyráběl vedle v kuchyni (kam vedou dveře z našeho pokoje, tou dobou otevřené kvůli větrání) onu ovesnou kaši, na to předpokládám jen tak nezapomene. Sama sebe ovšem musím pochválit, že ačkoliv by se to tématicky výrazně hodilo do jedné s diskuzí s kolegou Pichlavým a kolegyní Hráčkou, udržela jsem se a netraumatizovala tím další lidi. Vidíte? Úvazek na alma mater a hned jsem o tolik dospělejší! A to v pouhých pětadvaceti!

A když jsme u toho, rozhodla jsem se s tím pětadvacátým nesmyslem přestat až mi bude třicet. To znamená už jen pět let, které kupodivu uplynou během jednoho roku a dvou měsíců. Fabienne byla po tom, co jsem jí to svěřila, trochu smutná, že budeme vrstevnice jenom dva měsíce, ale co se dá dělat. Budou to kvalitní dva měsíce. Nadělíme si spoustu dospěláckých dortů jako dostala Fabienne a bude nám dobře.