old

gold

Tohle jsem měla rozepsané ještě před minulým příspěvkem, takže se jedná o naprostou starožitnost, ale nechce se mi mazat jednou napsané a psát nové, takže nechť se tu objeví aspoň něco. V příštím příspěvku plánuju zbilancování roku, tak uvidíme, na který rok to padne… Účelem tohoto je vynést do nebe hvězdu Fabienninu, jakož i dalších do celého podniku zapletených lidí. Páč jsem jí to tak nějak slíbila.

Bohužel jako skoro vždy když vyprávím úžasnou historku, i tady musím začít na úplném začátku, který je spíš takový jakoby prolog (ahoj, Ndnd!). Fabienne měla před půl rokem narozeniny. Tak mě napadá, že bych měla začít asi ještě hlouběji. Už nevím, kdy přesně to bylo, takže kdysi dávno, když ještě stromy měly listy, stravenkám hrozil zánik a spolubydlící byli snad ještě na houbách, měla za sedmero kolejemi a sedmero vinnými sklepy narozeniny Terka. A Fabienne s kamarádkami se rozhodly uspořádat pro ni tajnou oslavu – u nás. I počkaly ještě nějakou dobu, aby Terka nepojala podezření a plány začaly nabývat konkrétnější tvary spolu s množstvím nafouknutých balónků, počtem jednohubek a pudinkovo-smetanovo-banánovým čímsi, co mělo simulovat dort. Terka měla přijet v sedm, ostatní přijely dříve, abychom ještě uspořádaly rychlý workshop na výrobu papírových narozeninových „čepiček“ z ruliček od toaleťáku, nacvičovaly jsme rychlé zapalování svíček, oslavné výkřiky, přinášení dortu a tak vůbec a pak přišla sedmá hodina. A s ní nikdo.

No nebudu dlouze napínat, Terka nakonec dorazila, vypadala překvapeně, usilovně a vytrvale foukala do stále se zapalujících svíček, no nakonec to bylo moc pěkné.

A pak tedy před půl rokem měla narozeniny Fabienne. A její kamarádky se rozhodly taktéž uspořádat tajnou oslavu. Taky u nás. Pochybuju, že je tu někdo, kdo to neví, ale Fabienne a já sdílíme společný pokoj, takže udělat tajnou oslavu narozenin u nás byla přinejmenším výzva. Nicméně i na to měla děvčata plán. Plán, podle kterého Eva bude předstírat depresi z partnerského vztahu, zavolá si k nutnému povzbuzení Fabienne, ostatní vyběhnou zpoza rohu, rychle naaranžujeme klubka vlny a myši a takové ty další věci a pak se Eva s Fabienne pod nějakou záminkou vrátí.

Fabienne měla ten den zkoušku. Tu zkoušku neudělala a já se s ní potkala v šalině. Fabienne byla rozmrzelá, depresivní, nevrlá a jakoby nestačila nepovedená zkouška, hromada důchodců snažících se zabrat místo na sezení, ještě navíc jí psala Evka, že má nějakej debilní problém a ona za ní doprdele bude muset asi jet, když se jí nepovede na něco vymluvit. Debilní den!

A co že je Evce, ptala jsem s hraným zájmem. Nevim, prej je nějaká smutná nebo co, se mi tam tak chce, já chci jít spát, zavrčela Fabienne. No ale když je smutná a chce, abys přijela, to bys asi za ní jet měla, víš…by ti přece nepsala jen tak… radši jeď, co když je to vážný… snažila jsem se, seč mi síly stačily.

No nakonec se dala Evou přesvědčit, že za ní teda na chvilku přijde. Ale už se těším zpátky, dám si sprchu, umeju vlasy a zalezu do postele, plánovala Fabienne. Pokusila jsem se jí přesvědčit, aby si ty vlasy radši umyla ještě předtím, jestli se jí nezdaj, ale to už se nepovedlo. Zajímavá peripetie toho dne ještě byla, jak se Eva během zdržovací fáze Fabienne ne a ne s ničím smutným svěřit, té pak už došla trpělivost a když při odchodu Eva začala „a to jsem ti chtěla říct..“, Fabienne v duchu zaplesala konečně, Eva pokračovala „nemáš náhodou učebnici jáužnevímčeho, já si pro ní s tebou rovnou dojdu“ a co šlo Fabienne v tu chvíli hlavou, to si nechává pro sebe dodnes. Nakonec to byla pěkná malá akcička. Víkend před ní se mi ale naskytla příležitost získat pro Fabienne skvělý dárek, který byl ovšem časově náročný. To znamená, že ode mě k narozeninám dostala nějakou blbost a poukázku na dárek budoucí, který dostala až když se po létě vrátila z Vysočiny.

A pak jsem měla narozeniny já.

Tak, v téhle fázi jsem už při psaní příspěvku byla vyčerpaná, takže tím končí. Třeba by ho mohla dopsat Fabienne a já bych to jen zpublikovala.  O publikování cizích věcí koneckonců poslední dobou vím ledacos, ale důvod si asi nechám pro sebe. Challenge, Fabienne! Challenge!