není jara bez zimy

a zimy bez ještě větší zimy

Když po mě někdo něco rychle chce, s velkou pravděpodobností zareaguji jedním dlouhým grrrrr, ale pozor! Zdaleka ne vždy je to proto, že bych pro někoho ráda nějakou drobnost tu a tam neudělala, prostě jen nemám ráda rychlé rozhodování, rychlé odpovědi a rychlé nadšené reakce. Jsem starej člověk a potřebuju čas si zvyknout – na představu, že zítra zavolám sektretářce, že příští semestr pojedeme na letní školu, že za dva měsíce budeme mít příspěvek na konferenci, že za chvíli pojedu do hospody. A čím náročnější činnost, tím delší čas zvyknout si, že se to stane a srovnat se s tím. Že za tři týdny půjdu na rozlučku se svobodou na dance night. Že za devět měsíců budu mít svůj předmět. Ale rozhodně tedy ne že za DVA DNY budu mít o 4 SPOLUBYDLÍCÍ víc!

A taky se radši všechny tyhle budoucí záležitosti dozvídám o samotě. První šok se tak rozhodně zvládá mnohem líp, už jen proto, že se nemusíte nikomu omlouvat za ultrasprostá slova a nikoho děsit zoufalým rykem a boucháním pěstmi o stůl. Zatímco když jste mezi lidmi, projde vám prvotní reakce autocenzurou a můžete jen dokola opakovat „né, já nechci“ a křečovitě svírat sklenku s medovinou a zádumčivě ji upíjet.

A pak máte už jen den.

A pak už ani to.

A pak máte kruhy pod očima, plnou ledničku jídla, co nesmíte sníst a spolubydlící skoro o deset mladší než jste vy. True story. Jestli jsem si někdy na současném velmi studentsky zařízeném privátě říkala, že bych asi vážně měla být ve svém životě tak nějak už jinde, tak teď. Už jsem to kdysi postovala na fb, ale teď je znovu palčivě aktuální - http://www.phdcomics.com/... -  takhle se teď cítím. I řekla jsem si, že na to půjdu dospěle, když už teda dospělá dávno jsem (ha! Vlastně jsem letos měla kulaté výročí dospělosti!) a od nové doby spolubydlivé si po večerech velmi dospěle léčím nervy alkoholem. Jen trochou, aby bylo jasno. Zatím mám ještě zbytky slovinské medoviny (a ta teda je! Jestli někdy pojedete na Slovinsko, tak kromě důležitého úkolu zjistit, jak to je s tím rčením, mi musíte dovézt aspoň lahvinku. No vážně. Moc prosím), dám si panáčka a delikátně usrkávám a hned se mi líp spolubydlí.

Ale čekají mě zlé časy, neboť medoviny už je sotva na dně. Prozatím tedy plánuji stejně usrkávat portské, ale nějak to není ono. Uznávám, ta úžasná medovina mě rozmazlila a jsem teď zhýčkaná. Máte nějaký oblíbený usrkávací vychutnávací vysokoprocentní nápoj? Udejte ho! Vyzkouším, zhodnotím, udělám si žebříček, školní rok je dlouhý.

Vlastně jsem ještě chtěla říct, že spolubydlící jsou zatím překvapivě hodní, snaží se ráno a večer nedělat bordel, myjou po sobě nádobí a chtěj přispívat na toaleťák. Kdybych teď chtěla kritizovat, tak zatím fakt nemám co. No vážně – a chápete, co to znamená, když to napíšu já? No abych nepřechválila, že jo, jsme tu zatím všichni jen pár dnů, možná se ještě zkazej. Všichni to teď povinně zaklepejte na monitor. A v neposlední řadě…chlapci to jsou mladí, zdraví a pěkní a mají moc hezkou pánev. Wok pánev, vy prasata! Jestli tady začnou produkovat i nějaké voňavoučké jídlo, tak možná přestanu sledovat inzeráty na bydlení. Teda samozřejmě jen za předpokladu, že najdu nějaké to vhodné pití. Odsud posud, spolubydlící je pořád sprostý slovo, ať jsou jacíkoli.

A na optimistický konec: http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=292

A protože nic není tak jednoduché, tak i tohle: http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=291