so czech!

Mám dnes spoustu práce, tak jsem si dala kafe a jako bych to nevěděla, kofein mě nakopl do stavu, kdy je mi ta spousta práce napůl ukradená, protože je mi příliš dobře, abych ji dělala (znáte to taky, ne?), a tak tamtadadá, příspěvek!
Byla jsem ve Slovinsku na statistickém kurzu. Ten sám o sobě až tak samozřejmě zajímavý nebyl (tedy abych to uvedla na úplně pravou míru – ten by býval mohl být extrémně zajímavý, kdyby nebyl tak zoufale jednoduchý! Nakonec jsem si odtamtud odvezla především nečekaný pocit, že moje alma mater je ve srovnání s jinými zahraničními VŠ na překvapivě vysoké úrovni, což není k zahození, ale bylo to zvláštní zjištění), naštěstí jsme měli uprostřed kurzu volný víkend a pak jsme se s kolegyní rozhodly užít si Slovinska za školní peníze i pár dnů po kurzu, když už jsme tam byly, že jo.

Ale ještě na chvíli zpátky ke kurzu, škole a klimatizovaným třídám. To je vážně mor, tahleta klimatizace – venku sálá vedro a pak nás naženou do studených místností, které čerstvý vzduch neviděly už pěkných pár dnů či týdnů. Asi pak není překvapivé, že po dvou týdnech půlka našeho kurzu mluvila chraplavě a pokašlávala. Trošku překvapivější možná je, že já to začala cítit už po týdnu (ve skutečnosti to až tak překvapivý není, protože celé Slovinsko jsem vstávala v nekřesťanské ranní hodiny, zatímco spát jsem chodila normálně a dny byly dost aktivní, takže jsem po prvním týdnu byla polomrtvá a moje tělíčko zamávalo bílou vlaječkou, abych musela zpomalit a trochu si oddechnout odpoledním zdravotním spánkem). Nicméně jsem tedy po prvním týdnu dostala rýmu. Na radu Fabienne jsem s sebou měla kapky do nosu, ale míň než půlku lahvičky a moc dlouho přirozeně nevydržely, takže nastala fáze, kdy jsem si musela zajít do slovinské lékárny. A protože mám radši sprej do nosu, než kapky, chtěla jsem sprej. A sprej do nosu se slovinsky řekne pršilo za nos.

Dramatická pauza.

Já vím, že si někteří (srdečně zdravím Ndnd) dodnes pamatují moji historku, jak jsem si jako čerstvé brněnče šla kupovat lupeny na šalinu poučená vtipem, že s lístky na tramvaj nepochodím…takže bych nyní strašně ráda obohatila svět o další podobnou historku, jak jsem šla kupovat pršilo za nos, ale bohužel nemůžu! Já chtěla, já vážně chtěla, ale pršilo za nos mi prostě přes tu českou držku neprošlo, to se zkrátka nedá seriózně vyslovit!

Na druhou stranu s veliko točeno pivo jsem problém neměla, avšak točené nemívají úplně často (a když, tak se diví, že tři něžné dívky chtějí velký pivo, jako paní, která nám pak k pivu přinesla i plácačku na extra otravné vosy, kterých je Slovinsko plné a jsou zákeřně vycvičené ochomýtat se kolem každého, kdo se na chvilku zastaví, protože si asi myslí, že se zastavuje, aby vytáhl nějakou chutnou svačinku. Vůbec ty potvory nenapadne, že jen chce vytáhnout kapesník a pršilo za nos, že jo) a navíc Slovinci nemají moc dobrý pivo. Mají jen dva pivovary a jejich oblíbeným „pivem“ je nízkoalkoholická limonáda s nějakým podílem chmelu, která chutná jako přeslazená fanta (ochutnala jsem jen grepovou, na pomerančovou už jsem fakt neměla) a s pivem nemá společného absolutně nic, ale když Slovinci „jdou na pivo“, jdou dost často na tuhle věc.

Což mi připomíná, že jsme na jedné social event seděly vedle jedné Slovinky, která nám práskla, že Slovinci prý mají takové řčení „you’re so Czech!“, které znamená you’re so dumb a když jsme se zatvářily tak, jak by se v takové situaci zatvářil každý hrdý Čech, dodala but in funny way!. No to nevím, co si teda pod tím představit. Chtěla jsem se pak na to zeptat ještě někoho místního kvůli ověření, ale bohužel jsem to neudržela. Jestli někdo budete mít cestu do Slovinska, koukejte to zjistit!

To bude dnes asi stačit a příště to bude o Normanu Batesovi..