it’s time to nut up

or shut up
Jste nečekali příspěvek takhle brzo, co? Ani já ne, ale přesto tu je. Nejdřív ještě k těm brýlím z minula – přišla jsem na několik věcí:

- než začnete systematicky ohýbat brýle tak, aby byly rovnoběžné s vaším obočím, ujistěte se, že nemáte jedno obočí o něco výš než druhé
- než začnete hýbat s takovými těmi pacičkami u nosu tak, aby v zrcadle čouhaly zpod skel obě stejně, zamyslete se, zda náhodou díky vadě vašeho levého oka nehledíte primárně svým pravým okem a tudíž se vidíte pod šikmým úhlem
- rozhodně se také podívejte, zda nemáte (opět jen bohapustou náhodou) trochu křivý nos
- pokud výše uvedené neuděláte a rovnou přistoupíte k hrubé síle, brzo zjistíte (kromě toho, že vám pořád nesedí, ať děláte cokoliv), že brýle mohou být zkřížené na tolika různých osách, že namísto brýlí vlastně držíte v ruce hlavolam
- nicméně neztrácejte ani v takovém případě víru! Po miliontém zoufalém ohýbacím pokusu překvapeně zjistíte, že vás najednou nikde nic netlačí – to jste se buď uvztekali k smrti a už vás nebude tlačit skutečně nic, nebo se podařilo takřka nemožné a rozmotali jste hlavolam. Nasaďte si v takovém případě své růžové brýle a užívejte života.

Byla jsem se podívat Tamtě na promocích. Přišla jsem za sekundu dvanáct, uřícená si stoupla ke dveřím a lapala po dechu a přesně takovou mě teď budou mít v pozadí všichni absolventi, kteří si zakoupí oficiální fotky nebo video. Je důležité po sobě na fakultě zanechat viditelnou stopu.

Promoce měli letošní magistři nějaké kratší a taky jim tam nikdo v projevu nekladl na srdce, jak je hezké, když absolventi vyjádří svůj vděk fakultě za své vzdělání finančním darem a že by měli mít co nejvíc dětí, neboť naše republika to potřebuje. Co se mě týče, považuji to za značné pochybení – jako skoropevnásoučást fakulty bych byla teď docela ráda, kdyby nám absolventi plnili kasičku či dvě. Po promocích mě Tamta pozvala na oběd a ačkoliv se mi skutečně nechtělo jít na popromoční oběd ve složení Tamta, její rodiče, její prarodiče a já, Tamta mě rafinovaně přesvědčila slovy „vždyť máš hlad“. Na to se nedá udělat nic jiného než sklopit hlavu, objednat horu těstovin se čtyřmi sýry a ládovat se jimi tak pomalu, že když ostatní dojedí, ještě pořád máte většinu před sebou (a plný žaludek k tomu). Měla jsem z nich pak oběd ještě druhý den.

A náhodou to bylo pěkné. Tak takhle vypadá popromoční oběd s rodinou, říkala jsem si. Lidi si vyprávějí o známých a smějou se, otec rodiny potají objednává prasečí ocásky s sebou a směje se, dcera dostává za promoci obálku a na oko odmítá, ale drží ji pevně a nepouští. A směje se. Hezké to bylo, hezké.

A večer ještě do hospůdky s doktorským párem a Lovkyní perel. Odmítnout nabídku práce v nemocnici na Vometákově oddělení (ještě toho budu litovat, hořce, to vím, ale teď prostě nemám čas), nastrčit tam místo sebe Lovkyni perel a pak na privátě ledová sprcha. Teď nevím, jestli jsem to zmiňovala – že nám neteče teplá voda kvůli rekonstrukci. Obvykle to řeším varnou konvicí a hrncem a není to tak zlé, ale Tamta se sprchovala normálně studenou a říkala, že to není tak hrozný, jak to zní, tak jsem si posilněná pivem pomyslela, že to musím taky prubnout.

Litovala jsem toho v zápětí a do padajících kapek ledové sprchy jsem se proklínala a měla chuť hořce zaplakat, ale hrdost mě donutila dovézt sprchu zkázy až do konce a od té doby se sprchuju studenou denně.

Naletěli? To tak, studenou sprchu každý den! Od té doby zase jenom s hrncem teplý vody a příště se už vyhecovat na studenou nenechám! Tu zatracenou touhu dokázat něco, co dokážou jiní (a nejlíp je překonat samozřejmě), pěkně zadupu hluboko do země. Challenge not accepted! Nejsem sebevrah.

Tak. Myslím, že jde rozhodně o osobní růst, nenechat se vychallengeovat kdejakou blbostí. Cítím se děsně dospěle. Zdravý rozum především, zhodnotit svý limity a tak všelijak. Když někdo skočí z mostu, tak já se mu přece budu nahoře smát a ne že bych skákala hned taky. Jo jo, budu dospělá a rozumná.

To bude dnes vše. A jdu dělat Insanity, prej je to the hardest workout ever put on dvd, tse, to teda musím vozkoušet…