if I only knew the answer

I wouldn't be bothering you.
Co se to komu snažím namluvit? Otravovala bych ostatní zvláště pokud bych odpověď znala - abych vypadala chytře, přece.

Mezitím nám skončilo zkouškové. Tedy většině skončilo, já ho skončím až za týden a něco a když ne, tak skončím. Poslední dny jsem v drásavém stresu chodila po chodbách katedry a snažila se ulovit pana profesora, aby si mě prozkoušel. Za tyhle dny jsem tou chodbou prošla snad víckrát než za celý ty roky předtím. Když už jsem se rozhodla v pátek odpoledne projít se tam naposledy a profesora proklít, pokud bude jeho kancelář stále bezútěšně zamčená, potkala jsem ho na chodbě s dalšími lidmi, se kterými se právě loučil. Poněkud zmateně jsem prošla kolem, zastavila, popošla, o krok se vrátila a pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli budu předstírat, že ho vůbec týden marně nesháním a půjdu ležérně chodbou dál, nebo ho vyruším z jeho pokusu dostat se do zamčených dveří jiného kanclu. Při mé další krokové variaci vpřed-stop-vzad se na mě ale otočil on sám a povídá Amáto, myslím na tebe; tykáme si přece, že jo? A zatímco já jsem bleskově pokývala hlavou a bodře mu začala hned tykat (kofein dělá divy. Ještěže jsem taky nepocítila touhu stejně bodře ho poplácávat po zádech, tu já jinak cítím poměrně často a většinou se u toho taky dost debilně směju), jemu se v našem krátkém rozhovoru připletlo nějaké to vyknutí. Každopádně jsme si teda domluvili zkoušku ob týden a snad by nikomu nemělo vadit, že zkouškový už končí teď.

No a když jsme u té školy a zkoušek, tykání si s profesory a podobných, tak bych mola zmínit, že povedu nějaké ty bakalářky. Věřím, že každý doktorand si prošel touhle fází absurdity, kdy sám ví kulový a má někomu vést diplomku. Pořád se nemůžu rozmyslet, jestli bude lepší naučit se tvářit, že všechno vím anebo upřímně přiznat své mezery. Být cool vedoucí nebo jim šlapat na paty a chtít výkon průběžně. Poznámkovat jejich texty do čtyř do rána nebo jen zjistit, jak odeslat email s několikahodinovým zpožděním, aby to jen vypadalo, že jejich diplomkám věnuju cenný noční čas. Není to lehké, tohle akademikování, to vám povím.

Za dveřmi čekají na nebohou Amátku také další úkoly a překážky. První přednáška, druhá přednáška (třetí, čtvrtá...), další úvazky, letní studium v zahraničí, focení s vlaječkou EU, články, články, články, články, knihy, porady. Ono to skoro vypadá, že ta strategie jít na doktorský, abych nemusela ještě pracovat, se mi nějak zvrtla nebo co. Ale pořád to jsou zlatý časy, to jo. To určitě jo. Na mou duši, na psí uši. Vážně. Může být jen hůř.