life on other planet

is difficult..
To to ale uteklo, co? Za chvíli bychom mohli slavit čtvrtletní výročí od poslední příspěvku, až se té době sama divím. Tak do těch všech událých se událostí skočíme po hlavě.

Předpokládám, že nejžhavější report by se měl týkat mé zářné akademické dráhy, ale nedělejme z toho vědu (chech, to ale vtipné, že? To budu teď používat furt!). Bohužel zatím jaksi nemohu o doktorském studiu nic moc říci, neboť mě stále uvrhá ve zmatek (naštěstí se ale zdá, že míra zmatku, do něhož můžete být vrženi, není nekonečná, a jelikož mě v současnosti jiné věci vrhají do zmatku mnohem většího než studium, tak se velká část zmatku přelila do této další životní sféry a v podstatě bych tedy mohla napsat, že přestože se ve svém studiu orientuju naprosto stejně jako před tím čtvrtrokem (prakticky vůbec), už z něj zdaleka tak zmatená nejsem, což je přece jasný progres, no to je logické, takže vlastně halelujá). Abych to nějak vysvětlila, moje studium se celý semestr neslo v jistých chaotických cyklech (což je asi pěkný oxymóron, protože „cykly“ tak nějak vyjadřují jistou pravidelnost a uspořádání, že jo), kdy se vždycky dlouhou dobu nic nedělo (tedy kromě neustálého narůstání mého stresu a nutkavému vyhýbání se skypeu, kde na mě celé dny výsměšně hleděl chlebodárcův nick), pak se po mě najednou rychle chtělo několik věcí najednou, na nichž jsem chaoticky (a tentokrát opravdu bez jakékoliv uspořádanosti) začala pracovat, abych se na vrcholu nervového vypětí těsně před deadlinem dozvěděla, že to nakonec dělat nemusím. Načež se to celé opakovalo do puntíku. Takže kdybyste měli tu drzost (a naprostý nedostatek slušného chování) a zeptali se mě, co jsem za tenhle semestr udělala, nevěděla bych, jak odpovědět – protože pravdivé „vlastně nic“ má nežádoucí lenivé konotace, ale lepší odpověď patrně neexistuje.

Přes to všechno „nic“ jsem dostala před vánoci rozmilé mimořádné stipendium za svou výkonnost a nabídku připojit se k nějakému tomu tahání peněz z grantu. Tím se dostáváme k té druhé věci, která si k sobě momentálně stáhla většinu mých zmatků – říkejme jí „mé zaměstnání“. A mé pozici můžeme říkat… mno říkejme jí kupříkladu „odborný pracovník/VŠ učitel“. Vsadím se, že byste teď zatraceně rádi věděli, co to vlastně obnáší, jaká je moje pracovní doba a třeba i kde sídlím. Cha, to já právě taky! Věřte, že já nezmatkuju jen tak zbůhdarma, já pro to mám vždycky dobré důvody!

Ale pryč už od toho a pojďme na Vánoce, jsou to přece svátky klidu. První vánoce jsme uspořádaly s fabienne na privátě. K tradiční vánoční výzdobě polepením skoro všech ploch vlastnoručně vystřihovanými vločkami a jinými vánočními motivy (k těm nejpovedenějším patří fabienniny výtvory „čtverec s šesti nožičkami a čumákem“, „anděl a lá Darth Vader“ a moje „kormidlo 1“ a „kormidlo 2“) jsme letos přidaly vánoční výzdobu i všem plakátům, takže Sweeney dostal do jedné ruky vánoční ponožku, do druhé takovou tu lízátkovou červenobílou hůlku a na kamna stromek, z Dannyho parťáků se stali nepřekonatelní „tři parťáci“ (jako králové, víme?) a z Dylana? Z Dylana se stal anděl nebeskej, tak krásnej, až zrak přechází.

Vloni na naší besídce jsme dělaly živý betlém a popravdě jsem se divila, kolik podivného zacházení toho naši hosté snesou a říkala jsem si, že příště už se určitě ukecat nedaj. Omyl! Fabienne ještě před besídkou přišla s tím, že se holky ujišťovaly, že zase živý betlém uděláme a dopředu si vybraly role („a ty prej budeš josef, protože vypadáš jako chlap!“, vzkázaly mi po fabienne; no byla jsem přešťastná..to už jsem někde psala, jak jsem byla s fabienne v kavárně a ona mi řekla, ať zaplatim, že vypadám jako kluk? Tse!). A tak jsme se před slavnostní večeří naskládaly pod andělského Dylana kolem ďábelského ježíška, foťák postavily na neuvěřitelný štos knih a nechaly vzniknout betlému 2010. A nedokážu si představit, že bychom ho někdy trumfly. I zbytek besídky byl skvělej a nebýt jednoho zásadního daru z těch opravdovských vánoc doma, řekla bych, že tyhle před-vánoce byly lepší než domácí.

No jo, ale když doma dostanete pod stromeček baterku ve tvaru světelného meče!!! To nepřekoná ani sebeživější betlém! Vzum, vzum vzuuuum! Jen fabienne si se mnou pořád nechce hrát na smrt Obi-Wana Kenobiho, protože já chci být Darth Vader a ona se neumí vypařit. Někdy k nám budu muset nalákat malý pivo, který by mohlo dělat Yodu. Hlásí se někdo dobrovolně na Žvejka?

Taky jsem během toho čtvrt roku byla na maškarním plese. Ale víte co? To si necháme na příště. A tam se taky dozvíte, proč že to byl náš betlémský ježíšek tak ďábelský. Všechno totiž souvisí se vším.