bazinga!

I'm back!

A to s přezdívkou tak zásadně změněnou, že mě v ní jistě nikdo neidentifikuje (muhehe). Chvíli mě popravdě napadlo, že už se na nějaký blog tak akorát zvysoka. Hlavně teda proto, že blogy už přece dneska vůbec nejsou tak cool jak bývaly (bývaly někdy cool?) a jediná super věc je mít vlog (a co to je takový vlog?, ptá se nesměle yduna. víš, děvče, to si takhle sedneš před kameru a pár minut něco vyprávíš a pak to pověsíš nejlépe na youtube, ale protože na youtube tě češi spíš hledat nebudou, spokojíš se streamem). Jenže ačkoliv jsem ze sebe nedávno vyloudila poměrně slušnou self-fotku a ačkoliv můj hlas je pověstný svými kvalitami vypravěče pohádek (někteří rouhači tomu říkají uspávač hadů, ale po důkladném rozboru a vysvětlování usnou a prudit přestanou), tyhle multimédia nejsou pro mě. Taky by bylo dost těžký tvářit se na videu anonymně, pokud bych samozřejmě pro tuto příležitost nevyužila tu pirátskou pásku přes oko pražské dvojky, kterou zatím pyšně nosí jen plyšová žirafa něžného tulipána.

Když už jsme u té anonymity, možná jste někteří zaregistrovali i první změnu vaší přezdívky (proč yduně vykám, to nevím) a to z několika paranoidních důvodů, jejichž hlavním motivem je pud sebezáchovy vlastních zubů (ačkoliv mým zubům, ani jiným tělesným částem explicitně vyhrožováno nebylo, ale jsem altruistka a chráním i cizí zuby a huby). A protože tedy změny přezdívek a názvů, pak vy, co o vás vím, že to čtete a co se tu o vás patrně někdy blahosklonně zmíním, máte jedinečnou možnost zvolit si vlastní nick (například Gozer ničitel, Stiflerova máma, Gargamel nebo Telegrafní sloup z dvacátého století). Pokud tak neučiníte ve stanoveném termínu a požadovaným způsobem, bude vám přezdívka přidělena a na případné stížnosti nebude brán zřetel.

No to by pro začátek stačilo. Ono se tak moc zajímavých věcí neděje, tedy kromě těch, co jsem (bohužel) slíbila nevyzradit (on sice něžný tulipán je něžný tulipán, nicméně kdyby se rozpřáhl, pak by nebyly v ohrožení jen zuby), těch, co vyzradit nechci (to se týká především toho, jak jsem poslední dobou přecitlivělá a dokážu se rozbrečet i u big bang theory) a těch, co si nechám někdy na příště (což se týká pro změnu toho, jak jsme si s Lovkyní perel na fakultě otevřely frisco na oslavu našich posudků, protože všechno nakonec nasvědčuje tomu, že se ty naše bláboly dají obhájit a pak se šly dopít do dvou hospod místo toho, abychom se konečně začaly učit na ty naše státnice). Nj, život prostě není bonboniéra.

Chvalte mi design! No není nádherný?